×
JenProCestovatele

Bečovský poklad a české korunovační klenoty. Co mají společného?

Bečov nad Teplou

Fascinují vás poklady a toužíte po tom nějaký najít? O pokladech, které jsou ukryté ve skalách či na českých a moravských hradech a zámcích, se traduje spousta pověstí a také točí hodně pohádek. Ukryté poklady jsou odjakživa obestřeny tajemstvím a snad každého někdy lákalo nějaký takový poklad objevit. Existuje spousta pokladů, které dosud nebyly objeveny, ale i těch, které někteří šťastlivci našli. Jedním z velmi cenných a zajímavých nálezů je i takzvaný Bečovský poklad. Co o něm vlastně víme?

Bečovský poklad jako národní památka

Bečov nad Teplou v Karlovarském kraji je město, ve kterém se nachází také zámek. A právě v něm můžete spatřit vzácný relikviář svatého Maura. Jedná se o jeden z našich největších pokladů, který byl objeven před 35 lety v roce 1985. Spolu s relikviářem byla nalezena i sbírka archivního vína, kterému se říká Tekutý poklad. Pojďme se o pokladech z Bečova dozvědět něco víc.

Relikviář svatého Maura je románská památka, která pochází ze 13. století. Po korunovačních klenotech jde o druhý nejcennější poklad naší republiky. V roce 1939 jej majitelé bečovského zámku ukryli v kapli, kde byl přibližně po padesáti letech objeven a následně zrestaurován. Teprve od roku 2002 ho můžete vidět na zámku v Bečově nad Teplou, kam byl umístěn jako národní kulturní památka. Jak se to vlastně všechno seběhlo?

Relikviář svatého Maura a jeho historie

Relikviář svatého Maura

Relikviář svatého Maura byl vyroben na zakázku biskupa Gérarda de Rumigny, který založil benediktinský klášter ve Florennes v Belgii. Relikviář byl určen pro uložení ostatků Jana Křtitele a svatého Maura z katedrály v Remeši. Později v něm byly uloženy také ostatky sv. Timoteje a sv. Apolináře. Relikviář v roce 1838 koupil za 2500 franků šlechtic Alfred de Beaufort-Spontin, který nechal schránku za další peníze zrestaurovat. Později ji převezl na svůj zámek v Bečově nad Teplou, kde se šlechtic usadil spolu se svou rodinou. Mezitím probíhal soudní spor o relikviář, a tak Beaufortové museli zaplatit církvi vyrovnání v podobě 20 000 franků.

Na začátku 2. světové války ale bylo potřeba takový vzácný předmět dobře ukrýt. Situace nevypadala zrovna nejlépe. Proto majitel z rodu Beaufortů se svým synem ukryli relikviář spolu s lahvemi kvalitního vína a koňaku pod podlahu hradní kaple pojmenované Navštívení Panny Marie. Během války ale Beaufortové kolaborovali s nacisty, proto na konci války raději rychle utíkali zpět do Belgie. Vrátit se pro poklad takové hodnoty by nebylo příliš moudré, proto ještě na padesát let zůstal tam, kde byl.

Indiana Jones po česku

Heinrich Beaufort, který relikviář ukryl, zemřel v roce 1966 v Rakousku. Po znárodnění se nikdy nepokoušel dovolávat se svého majetku. Jeho syn Friedrich o vydání rodinného majetku několikrát žádal, avšak neúspěšně. Cenné kusy si do svých sbírek rozebraly hrady a zámky, ledacos se ztratilo nebo prodalo. Další potomek Beaufortů, Christian, který byl ředitelem sbírky zbraní Uměleckoprůmyslového muzea ve Vídni, však dostal na relikviář zálusk, a proto se jej v 80. letech pokusil různými způsoby získat. Dokonce poslal do ČSSR svou tetu Elisabeth a jejího manžela Maxe von Croy, kteří měli zjistit, jestli je relikviář stále tam, kde by měl být.

Aby toho nebylo málo, Christian oslovil lovce pokladů Dannyho Douglase, po kterém nakonec šla i StB. Ve hře byl poklad obrovské hodnoty a to, komu vlastně náleží, a kdo za něj dostane zaplaceno. Kriminalisté začali pátrat, a dokonce i něco vypátrali… Douglas i Beaufortové ale bohužel utřeli nos. Relikviář byl poslán na expertizu a posléze ke zrestaurování. Od 90. let byl až do roku 2002 důkladně zrestaurován, a poté byl trvale vystaven na zámku v Bečově, i když čas od času putuje po různých významných výstavách. Od roku 1995 je relikviář zařazen na seznam národních kulturních památek a rozhodně je to poklad, na který můžeme být právem pyšní.

Relikviář svatého Maura je cenově srovnatelný s našimi korunovačními klenoty. Schránka na ostatky je krásně zdobená zlatem a drahými kameny, jedná se o mistrnou práci. Stěny zdobí například sošky šesti apoštolů, Ježíše Krista a svatého Maura a kruhové medailonky s výjevy ze života svatého Jana Křtitele a svatého Timoteje. Uvnitř se nacházejí ostatky čtyř osob, egyptská látka z 8. století, a dokonce i mléčný zub.

Tekutý poklad z Bečova

Kromě relikviáře byl objeven takzvaný Tekutý poklad. Jedná se celkem o 136 lahví vína a koňaku z 19. století, které patřily rodině Beaufortů. S relikviářem bylo ukryto 133 lahví a další 3 byly nalezeny na různých místech zámku, kam si je patrně někdo, jak se říká, “zašil”. Vzhledem k opatrně provedené ochutnávce předními sommeliéry bylo shledáno, že víno je živé, vynikající, a dá se pít. Peněžní hodnota tohoto vína je opravdu velmi vysoká, byla vyčíslena přibližně na 8 milionů korun. S doklady prokazujícími původ vína by se ale cena za celou sbírku mimořádně navýšila. Tekutý poklad je umístěn v depozitáři zámku v Bečově nad Teplou.

Diadém Eleonory Beaufort-Spontin z Bečova

Ale to ještě není všechno. Posledním pokladem z Bečova je vzácný diadém. Hodnota tohoto krásného šperku je stanovena přibližně na 2 miliony korun. Čelenku tvoří čtrnáctikarátové zlato potažené stříbrem a osázené 540 kusy briliantů. Diadém mohl vzniknout kolem poloviny 19. století. Tvoří jej dvě rozložitelné části, které umožňují snadnější uložení do klenotnice. Zajímá vás, která žena tuto nádhernou čelenku nosila?

Diadém se poprvé objevil po druhé světové válce na zámku v Křimicích. Patřil Eleonoře Beaufort-Spontinové, která jej zřejmě v Křimicích nechala u své sestry, jež byla provdána za Jaroslava Lobkowicze. Později byl diadém spolu s dalšími cennými předměty převezen na zámek Kozel, kde byl po dlouhou dobu uložen v papírové krabici jako bezcenná tretka. Teprve v 80. letech znalci zjistili, že se jedná o drahocenný šperk. Ten byl posléze navrácen na Bečov, kde jej můžete vidět jako součást expozice.

Majitelkou diadému byla sestra Heinricha, který ukryl relikviář pod podlahou v kapli. Nevíme však, jak vlastně vypadala, nedochoval se žádný její portrét. Eleonora měla na zámku své pokoje, ale také si nechala nad Bečovem postavit vlastní vilku, kterou dnes můžete najít pod názvem vila Komtesa.



Diskuse

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*