×
JenProCestovatele

Česko očima cizince. Čeští muži jsou větší introverti než ženy

Machu piccu v Peru, česko očima cizince
Peru - vysokohorská země, se od Česka velmi liší. Zdroj: Rom, wikimedia.org

Jaké to ale je, když se z prázdninového cíle stává domov? Všední, prostý, obyčejný. Kdo to zažil, jistě souhlasí, že se téměř na doživotí uvrháte do zvláštního časoprostoru, kde jste náhle ve dvou zemích turistou i domácím a hranice mezi obojím splývá. Hugo z Peru se nám svěřil s tím, co si o České republice myslí.

Pokud se chystáte na dovolenou, letmo prolistujete průvodce a s představami, očekáváními i obavami a se zavadly menších i větších rozměrů se vypravíte na letiště. Dva týdny si pak vysněnou destinaci užíváte všemi smysly (často zejména chuťovými pohárky) a než se nadějete, zase stojíte s kurfry na letišti. A za chvíli už zabřednete do šedi všedních dní a z prázdnin jsou jen barevné střípky vzpomínek vonících mořem, exotickým ovocem či ibiškem.

Před pěti lety se Hugo z Peru rozhodl za svou láskou odstěhovat do naprosto odlišné země, do Čech. Dnes lektor anglického a španělského jazyka žije se svou snoubenkou na severu Čech a ústecký kraj nazývá svým druhým domovem. Domovem, který ho přijal za svého, ale nikdy to tu nebude jako v tom domově prvním, v Peru.

S jakými očekáváními se před lety rozhodl přestěhovat a jak se jeho pohled a vztah k Čechám za ta léta změnil?

Před pěti lety ses rozhodl odstěhovat z Peru do Čech. Jaké představy o Čechách si měl před svým odjezdem?

O České republice jsem toho věděl jen málo, takže většinu informací jsem si přečetl na internetu. Mé představy se samozřejmě utvářely i během měsíců, kdy jsem si dopisoval se svou dnes již snoubenkou, která je Češka. Mé představy ale byly značně idylické. Zelená pole a louky a katolické kostely. Ty kostely proto, že v Peru je velice populární El Nino de Praga. Během prvních týdnů jsem zjistil, že s poli a loukami jsem se tolik nemýlil, ale z hlediska úlohy víry v Čechách jsem byl na omylu. S věřícími jsem se tu téměř nesetkal.

I když člověk ví, že se do jiné země stěhuje, ze začátku si stejně připadá jako turista, a tak zkouší v nové zemi všechna vyhlášená lákadla. Na co ses nejvíce těšil ty?

Ačkoliv má Peru bohatou historii, středověký hrad tu rozhodně nenajdete. Na mém seznamu věcí, které jsem chtěl co nejdříve vidět či okusit, byla návštěva skutečného hradu. A samozřejmě nejvíc jsem se těšil na pivo, které je vyhlášené po celém světě. Tady mě má očekávání vůbec nezklamala a „pivo“ bylo jedno z prvních slov, které jsem se v češtině naučil.

Které věci tě naopak, krom velkého množství ateistů, na Češích překvapily?

Opravdu zvláštní pro mě byla první návtěva diskotéky. Viděl jsem dívky tančit samotné jen s dívkami a kluci seděli a pili pivo. V Peru, když se jdou lidé bavit, tančí všichni. Muži i ženy. Dívky ovšem, dle mého názoru, jsou v Čechách extrovertnější a baví se více než muži.

Jak se tvůj vztah k České republice změnil během let, kdy jsi  postupně už přestal být turistou a začal jsi Čechy vnímat jako svůj nový domov?

Čechy jsou hodně jiné než Peru, což asi nikoho nepřekvapí. Zpočátku jsem byl okouzlen přírodou. Jak už jsem říkal, Čechy jsem si představoval jako zemi plnou polí a luk a tyto mé představy skutečnost předčila. Příroda v Čechách je opravdu krásná, je tu spousta zeleně. Ze začátku jsem podnikal výlety každou volnou chvíli. Dnes mi to tu sice už trochu zevšednělo, ale i přesto mám zdejší krajinu moc rád.

Největší zážitek pro mě ovšem byla má první opravdová zima. Když jsem přijel, bylo září – babí léto, a během pár týdnů se razatně ochladilo. Taková změna teploty pro mě také byla naprosto nová zkušenost. A pak, když napadl sníh, bylo legrační se po něm učit chodit. Dnes si zimu užívám a je mým oblíbeným ročním obdobím. Loni jsem dokonce začal lyžovat.

Žiješ tu již pět let. Vyučuješ jazyky. Jak ty sám válčíš s češtinou?

Čeština je hodně složitý jazyk. Těžší než pravidla samotná je pro mě její výslovnost, zejména pak u názvů měst. Česky už nyní ale rozumím hodně, i když mluvím převážně anglicky. Nejraději češtinu poslouchám ve filmech, které mám moc rád – zejména Pelíšky. Všiml jsem si, že české filmy jsou mezi Čechy hodně oblíbené.Lidé rádi citují filmové hrdiny. S tím jsem jsem se v žádné jiné zemi v takové míře nesetkal. Ty filmy si to ale rozhodně zaslouží. Líbí se mi, že si v nich Češi dokážou dělat legraci sami ze sebe.

Zatímco tady jsi přestával být jen “turistou“, Peru se ti začalo trochu vzdalovat. Jak na tebe působilo při tvé první návštěvě poté, cos odešel do Čech?

Do Peru jsem se poprvé vrátil asi po roce. Lidé jsou tu veselejší než v Čechách, ale poprvé jsem si u uvědomil, jak hluční lidé v Peru vlastně jsou. Dalo by se jednoduše říci, že jsem se v Peru zpočátku cítil jen jako na návštěvě. Jako bych byl stále hlavou v Čechách a vůbec ne v Peru. Dokonce jsem automaticky používal i některá česká slova, kupříkladu „no“. To bylo pro mé okolí dost matoucí, neboť „no“ ve španělštině znamená „ne“. Nebylo tak zprvu jednoduché mezi oběma jazyky přepínat. Po týdnu jsem se ale opět cítil jako Peruánec v Peru.

A co ti v Čechách nejvíce chybí?

Bezpochyby rodina a přátelé. Především pak ale mořské plody a jídlo vůbec. Česká kuchyně je sice výborná, ale mořské plody, které vám naservírují v restauraci, nemají tu kvalitu jako ty v Peru. Mořské plody bylo také to první, co jsem po návratu do Peru jedl. Peruánské jídlo mi tu zkrátka chybí.

Jak vnímáš Čechy samotné?

Jak jsem se již zmínil, překvapilo mě, že čeští muži jsou daleko introvertnější a stydlivější než ženy. Zdá se mi také, že se v Čechách mladí lidé berou daleko dříve než je tomu u nás v Peru. Mnoho lidí tu také kouří. Na druhou stranu jsou Češi ale dost aktivní. Hodně sportují, jezdí na kole, lyžují, hrají fotbal a podobně. To se mi na nich líbí.

Je pro mě ovšem trochu zklamáním, že jsou Češi málo sebevědomí, ačkoliv k tomu nemají důvod. Hodně si tu také lidé stěžují na počasí a nejsou příliš spokojení se svou zemí jako takovou. Přijde mi, že v Peru si život užíváme více. Co mě tu ale velice potěšilo, že Češi mají rádi cizince. Nikdy jsem se tu nesetkal s žádnou negativní reakcí kvůli tomu, že jsem odjinud. Česká republika je zkrátka nádherná země, kterou mám velice rád i s jejími klady a zápory.