×
JenProCestovatele

Hory, pláže a historie. Přinášíme 10 důvodů, proč navštívit Černou Horu

Češi milují Jadran a míří sem v hojném počtu.  Itálie i Chorvatsko jsou mezi Čechy dlouhodobě oblíbené. Rovněž Černá Hora nabízí mnoho. Podívejte se s JenProCestovatele na několik důvodů, proč se do Černé Hory vydat.

Crne jezero v národním parku Durmitor, Foto: Marketa Dudkova, www.JenProCestovatele.cz
Crne jezero v národním parku Durmitor. Foto: Markéta Dudková, JenProCestovatele.cz

Jadran je mnohem více než jen Itálie a Chorvatsko. Pokud vás už tedy trochu unavují davy českých turistů, ale Jaderského moře se vzdát nechcete, sešlápněte plyn a profičte přes Chorvatsko Balkánem ještě jižněji – do Černé Hory.

Rozkryjte s námi její taje a divokost horských velikánů, které se zakusují do blankytné modři oblohy a zmámeni rakijí ulehněte v stín slunečníků oblázkových pláží v zálivu Boka Kotorska.

Černá Hora má, jako i jiné státy balkánského poloostrova, za sebou bouřlivou historii vzestupů a pádů. Byla semleta a znovu vzkvétala pod nadvládou Řeků, Benátčanů či Turků. Ovšem z hlediska geopolitického je Černá Hora ještě takové miminko. Od Srbska se oddělila 3. června 2006. A  jak tomu bývá i v některých pohádkách, některé státy coby sudičky jí nad kolébkou popřály štěstí, jiné jí trucovitě odmítají. To ale hrdou Černou Horu nerozhází a světu pomalu poodhaluje svou krásu.

1. Národní park Durmitor – ostré štíty, krasové jeskyně, ledovcová jezera

Poodhalíme ji i my a to nejprve na samém severu země. Zde k nebeským výškám ční vrcholy vápencového pohoří Durmitor, jenž je také národním parkem. Pokud tedy patříte k horským nadšencům a občas se zamýšlíte nad tím, že jste se nejspíš jako všichni vám podobní nevyvinuli z opice ale z kamzíka, Durmitor bude pro vás tím pravým.

Ať už jste šplhavci, lezci či chodci, zakotvěte v městečku Žabljak, které je ideálním výchozím bodem pro nejednu túru. Durmitor můžete jen zlehka pošolíchat výletem k některému z ledovcových jezer – například Černé Jezero či jezero Zeleny Vir – anebo můžete pohorky prošlápnout více a zamířit až k vrcholku nejvyššímu. Tím je Bobotuv Kuk. Na cestě se vám tu a tam otevře brána do jiného světa.

Kaňon řeky Tara, Foto: Marketa Dudkova, www.JenProCestovatele.cz
Kaňon řeky Tara. Foto: Markéta Dudková, JenProCestovatele.cz

Ne, tím nemyslíme nějaké únavové delirium, které se dostaví při šlapání do kopce, nebo snad stavy vyvolané požitím tajuplných bylin. Jako z jiného světa vypadají ledové a krasové jeskyně zavrtané do nitra majestátných hor. Snadno přístupná je kupříkladu ledová jeskyně Ledova Pecina.

2. Grand Canyon a v závěsu za ním kaňon řeky Tary

Jižněji se pak výška hor řítí strmě k zemi a noří se v kaňonu řeky Tary, který je hned po tom kalifornském s přízviskem ‚Velký‘ druhý největší na světě. Jeho krásu umocňuje řada vodopádů a kaskád.

Když pak stojíte na vrcholcích kopců, řev protékajícího vodního živlu pod vámi vám téměř nahání strach. Jestli však nejste bábovky, můžete s průzračným živlem svést bitvu na raftu  nebo se nad kaňonem můžete za poplatek prolétnout.

Na atrakci v podobě slanění z jedné strany kaňonu na druhý natrefíte u mostu Durdevica. Ať už k Taře míříte ze severu nebo z jihu, je nemyslitelné tohoto mostního obra rozkročeného nad kaňonem minout. Most byl postavený v roce 1990 a je největším arkádovým mostem pro automobilovou dopravu v Evropě.

3. Bjelasica – pohádkový kraj lesních víl a hastrmanů

Jižněji než Durmitor se rozvaluje další pohoří – Bjelasica, a ačkoliv jsme k němu z Durmitoru popojeli jen pár kilometrů dále, je Bjelasica úplně jiná. Durmitor je drsný, kamenný. Jeho ostré hroty si prokousaly cestu zelenými pláněmi k nebesům. Bjelasica je oblá a jen mírně zvlněná. Její nekonečné pláně jsou malířskou paletou s tisíci odstíny zeleně (tedy pro dámské oko, to mužské uvidí jen zelenou a zase zelenou).

Salaše Vranjak s Tulichatkami, Foto: Marketa Dudkova, www.JenProCestovatele.cz
Salaše Vranjak s Tulichatkami. Foto: Markéta Dudková, JenProCestovatele.cz

Místní krajina opravdu připomíná ilustraci z knížek o lesních vílách a hastrmanech. Přesto i zde můžete stoupat k závratným výškám. Z horské vísky Kolašin, která se líným tempem proměňuje v černohorský Svatý Mořic, můžete uzmout pýchu vrcholkům Crna Glava, Zekova Glava či Troglava (Bez ohledu na půvab místních hor, v názvosloví Černohorci moc fantazie neprojevili a téměř každá hora se tu jmenuje „něčí“ hlava).

4. Vegetariáni, berte nohy na ramena, ostatní vidličky do ruky

A pokud vám v těch horách pořádně vyhládne, zajděte si na kolašinském náměstí do „rychlého občerstvení“ Bambi. Nejste příznivcem fast foodů? Tady změníte názor, tedy pokud nejste vegetarián. V tom případě raději ani dále nečtěte. Kdyby se konalo pomyslné mistrovství mezi rychlými občerstveními, ostatní fast foody by rezignovaly a zbaběle prchly ještě před registrací.

V Bambi si totiž ukážete na čerstvou pljeskavici (místní „karbanátek“) či kuřecí steak a za chvíli jej máte i s oblohou ugrilovaný na talíři a to za cenu kolem 1 eura.

5. Salaše nabízejí ubytování i výborné domácí sýry a pálenky

Pokud vás však vrcholky zmohly natolik, že se již nemáte sílu do Kolašinu vrátit, přenocujte u salaše Vranjak, kolem které jsou rozsety maličké dřevěné chatičky na lyžinách, kterým lze, díky jejich titěrnosti ( jež však pojme dva nocležníky) říkat tulichatky.

6. Komovi – vrcholky i pláně s koňmi a ovcemi

Dalším horským komplexem Černé Hory je pohoří Komovi. To tu vyrůstá zničeho nic. Jednomu se téměř zdá, že nějaký znuděný obr jen tak pro legraci navršil kamení na sebe a Komovi bylo na světě.

Vydejte se nejpve k planině Šťavna porostlé modravými lány borůvčí, v nichž si cestu prokusují stáda ovcí, koz a koní. Zprostřed zeleného moře mechů a trav tu vykukuje malinký stánek – místní kiosek. Ten rozdmýchává klid zdejších končin pod taktovkou svérázného a bodrého majitele, který s turisty zabředává do družného hovoru a spolu s panáky pálenky (jeden za 50 eurocentů) boří jazykové hranice.

Kom Vasojevički, Foto: Marketa Dudkova, www.JenProCestovatele.cz
Kom Vasojevički. Foto: Markéta Dudková, JenProCestovatele.cz

Ti, kdo Mišově pálence utečou a rozhodnou se pokořit vrchol Kom Vasojevičky, Mišo ochotně prozradí předpověď počasí, přesnější než od kdejaké samozvané rosničky. A jestli Mišo zahlásí jasno, zaplesejte. Rozhled z Komu Vasojevički vám vezme zaručeně dech (tedy pokud to nezvládne již výšlap k němu). Otevře se vám tu výhled až do albánských Prokletých hor.

7. Za vínem ke Skadarskému jezeru

Horské štíty na cestě k jihu postupně ztrácejí svou výšku, až se zdejší krajina nezvykle placatí. Nacházíme se v nížině u Skadarského jezera. To je největším balkánským jezerem a probíhá jím hranice s Albánií. Jeho břehy jsou posety pohádkovými vesničkami s množstvím restaurací  a s plážemi, které se mohou směle rovnat těm u mořského pobřeží. Po jezeře samotném pak pluje nesčetné množství ostrůvků, na kterých jako němí svědci bohaté historie odpočívají rozvaliny klášterů – nejstarším z nich je klášter Starčevo ze 14. století.

Místní příznivé klima nesvědčí jen rozmanitým druhům zvířat (zejména ptactvo), ale také vinné révě. Zdejší víno patří k nejlepším.

Vrcholky hor se náhle vnoří do jezera, opodál zase stoupají, aby své ostré hrany po pár kilometrech nechaly utonout v mořské vodě.

8. Sveti Štefen jen pro smetánku

Blížíme se k Boce Kotorské. Než však zahltíme datovou kartu fotoaparátu zachycením jejich zákrut ze všech možných i nemožných úhlů, cvrkne nám do objektivu jiný obrázek. Obrázek tak kýčovitě pohlednicový, že nelze nezmáčknou spoušť – jednou, dvakrát, stokrát.

Sveti Stefan, Foto: Marketa Dudkova, www.JenProCestovatele.cz
Sveti Stefan. Foto: Markéta Dudková, JenProCestovatele.cz

Řeč je o ostrůvku Sveti Štefan, který je s pevninou spojen úzkých náspem. Kdysi býval klášterem. V posledních letech se ale změnil v oblíbené letovisko hollywoodských celebrit. Pokud si však plánujete nějakou paparazzi akci nebo doufáte, že zpod slunečníku na vás laškovně mrkne Johnny Depp či Scarlett Johanson, musíme vás zklamat. Jestli se vám na poličce nepráší alespoň na jednoho Oskara a ráno neřešíte dilema, jestli projet ferarri, maseratti či Lamborghini, je vám ostrov uzavřený.

Poté, co byl ostrov v roce 2008 prodán, se přeměnil na luxusní hotelový komplex. Ovšem navenek si zachoval svou historickou tvář. Jen tam, kde my z břehu vidíme prostý kámen, si za ním movití a movitější užívají zlata a luxusu, nočního života, kasín a restaurací. Sveti Stefan si tak žije svým vlastním životem a my si můžeme jen představovat Gatsbyovské party ukryté v jeho šedavém zdivu. A nebo pošetřete a za 1000 dolarů za noc se můžete přesvědčit, jestli ty fantazie nejsou trochu přehnané.

9. Památky a koupání v Budvě

Sveti Stefan je vyfocen? Tak popojeďte jen o kousek dále do Budvy. Ta je cílem po moři lačnících turistů, kterým kapsy netíží nesčetné zlaté karty.

Za branami starého města čile cvrkají turisté, jiní na městečko shlíží z hradeb, které lze celé dokola obejít.

Pokračujme zálivem Boka Kotorska dále do Kotoru. Kotor býval kdysi důležitým uzlem na obchodní stezce a byl silně ovlivněn Benátčany. Jeho stařičké jádro je dodnes poseto paláci významných benátských obchodníků. V kontrastu proti historickému jádru stojí rušný přístav s bělostnými jachtami.

10. Pevnost nad Kotorem nabízí úžasný výhled

Záliv Boka Kotorská vypadá téměř jako by pukly skály a průrvu zalilo moře. O tom se můžete přesvědčit sami, když v Kotoru vystoupáte po skále podél starého opevnění až k pevnosti, jež se majestátně tyčí nad zálivem a skýtá úžasný výhled. Jen se, pokud tedy nejste příznivci úpalu a úžehu, vyvarujte zdolávání hradeb za parných odpoledních hodin a pokoření téměř 1500 schodů zaříznutých do skály si ponechte na večer.

Záliv Boka Kotorska, Foto: Marketa Dudkova, www.JenProCestovatele.cz
Záliv Boka Kotorska. Foto: Markéta Dudková, JenProCestovatele.cz

Koneckonců, rudé slunce krvavě barvící blankytné moře, do nějž se při západu noří, je lepší kýč než kotorská zátoka s modravým nebem bez mráčků.

Jak se Vám líbil tento článek?

Jak se Vám líbil tento článek?


Diskuse

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*